Pro začátek něco o počátcích motokár ve světě.Všechno začalo zřejmě na konci druhé světové války na leteckých základnách.Už v průběhu války používalo letectvo k přepravě materialu a lidí na frontu kluzáky tažené za dopravními letadly.Pro ulehčení startu velkého dopravního letadla s kluzákem v závěsu se používaly přídavné mobilní pozemní navijáky poháněné benzínovým agregátem.Mechanici,aby si ulehčili práci s přesouváním zřejmě dost těžkých navijáků,propojili pohon navijáku s koly.Vzniklo tak "samohybné vozidlo" v angličtině označované jako "go car".Jednou při pojíždění po dráze zkusili mezi sebou závodit a počátek motokárových závodů byl na světě.Motokáry se začaly poměrně rychle vyvíjet a z USA,kde byly koncem padesátých let nejrozšířenější,se začaly postupně dostávat i do zbytku tehdejšího "západního" světa.U nás se výroba první motokáry datuje někdy kolem roku 1958,kdy se objevila krátká zmínka ve Světě motoru.Jsme národ kutilů a tak se hned první nadšenci pustili do práce.U nás tehdy ale nebylo téměř nic vhodného co by se na stavbu motokáry dalo použít a tak vznikaly vozítka poměrně neobvyklé a,z dnešního pohledu,zvláštní konstrukce.Rám byl většinou robustní konstrukce z trubek,nebo profilů.Kola byly v podstatě z čehololiv co bylo zrovna po ruce.Od bantamů 4*8 až po automobilové disky i s pneumatikami.Brzdy vždy jen vzadu bubnové,použité z motocyklu.Motory byly také různé,většinou od pionýra až po dvestěpadesátku péráka.Od pamětníků vím,že někdo použil i motor z péráka 350 a nebo dokonce  nějakou starou čtyřtaktní pětistovku.
Dokud se jezdilo jen někde v "ústraní" pro radost,nic zvláštního se nědělo.Když už se ale začaly pořádat první závody,tak se do věci vložil Svazarm a po čase vydal první předpisy pro stavbu motokár.Jedním z důvodů byla tehdejší politická situace,další důvod byla zřejmě bezpečnost.Tehdejší motokáry byly,i přez svou technickou nedokonalost,poměrně rychlé (nebyl problém dosáhnout rychlost 80 Km/h) a tak bylo potřeba stanovit rámcové předpisy pro stavbu motokáry a maximální objem motoru.To že se do toho míchala politika přinášela tehdejší doba.
 
                                    

                                         

 

 

 

Vzhled motokár se pak upravil zhruba do podoby jako motokára na obrázku nahoře.Rozměry byly dány předpisy,disky a pneumatiky byly volné.Největší rozměr kol byl stanoven na 3,30/12.Obsah motoru byl omezen na 125 ccm a byly povoleny pouze motory,kterých bylo vyrobeno po sobě minimálně 50 ve 12 měsících jdoucích po sobě.To znamenalo,že v úvahu připadaly pouze motory ze seriových motocyklů.Nejoblíbenější byl asi motor ˇCZ 125 C.Měl výhodu v poměrně lehké klikové hřídeli a zapalování magnetkou.´Upravy motoru byly v podstatě zakázány.Umístění motoru bylo poměrně různorodé.Od umístění vzadu za sedadlem uprostřed nebo na straně,přez umístění na jedné či druhé straně na boku vedle sedadla,až po nezvyklé umístění mezi koleny.S takovými motokárami se už jezdily opravdové závody  a byly ve své době nesmírně populární.Na závody v Praze přišlo i 20000 lidí!V roce 1962 se jel i závod Mistrovství republiky pod hlavičkou Mladého světa.

V šedesátých letech se motokáry dál vyvíjely.Začalo se sjednocovat uložení motoru na stranu vedle sedadla nalevo i napravo.Dopředu se začaly používat menší bantamy 3,50/4,které měly vyšší konstrukční rychlost.Motory se stále používaly převážně seriové i když se už sem tam objevila nějaká ta úprava.Většinou podle návodů ze Světa motoru.Brzdy se stále používaly bubnové jen na zadní nápravu.
Větší změna byla až na přelomu šedesátých a sedmdesátých let,kdy některé motokáry už jezdily  obuté do malých bantamů i vzadu a konstrukce se už blížila dnešním měřítkům.Je pravda že technika se hodně lišila a jiné motokáry jely krajský přebor a jiné Mistrovství ˇCSSR. Motokára byla už ale menší,motor býval standartně na straně a někteří špičkoví závodníci z Mistrovství ˇCSSR používali,většinou zapůjčené,motocrossové motory ˇCZ 125 (tehdy ještě čtyřrychlostní).

 

Nejvetší změna přišla začátkem sedmdesátých let.Na motokárách se ve větším měřítku rozšířilo používání kotoučových brzd vepředu i na zadní ose a  v ˇCZ začali vyrábět nový motocrossový motocykl s označením ˇCZ 125/984.Vzadu byly většinou na ose dvě kotoučové brzdy ,které brzdily najednou.Převládal totiž názor že jedna brzda schovaná za sedadlem by se nestačila uchladit.Existovaly i konstrukce s "ruční brzdou",kdy brzdová pumpa ovládaná ruční pákou ovládala jeden z třmenů zadní brzdy.Ulehčoval se tím start.Protože pokud byla traˇt trochu zkopce nebo do kopce tak,při tehdejším uspořádání pedálů jako v autě,nebylo možné zároveˇn udržovat motor se zařazenou rychlostí v otáčkách,držet vypnutou spojku a motokáru v klidu na startu.Spojka byla totiž na levou nohu.

 

                             
 

 

Nejvetší změna přišla začátkem sedmdesátých let.Na motokárách se ve větším měřítku rozšířilo používání kotoučových brzd vepředu i na zadní ose a  v ˇCZ začali vyrábět nový motocrossový motocykl s označením ˇCZ 125/984.Vzadu byly většinou na ose dvě kotoučové brzdy ,které brzdily najednou.Převládal totiž názor že jedna brzda schovaná za sedadlem by se nestačila uchladit.Existovaly i konstrukce s "ruční brzdou",kdy brzdová pumpa ovládaná ruční pákou ovládala jeden z třmenů zadní brzdy.Ulehčoval se tím start.Protože pokud byla traˇt trochu zkopce nebo do kopce tak,při tehdejším uspořádání pedálů jako v autě,nebylo možné zároveˇn udržovat motor se zařazenou rychlostí v otáčkách,držet vypnutou spojku a motokáru v klidu na startu.Spojka byla totiž na levou nohu.
Přestože už v té době bylo lecos vyzkoušeno a konstrukce motokár byla poměrně ustálená sem tam se objevil pokus o novou myšlenku.Příkladem je třeba pokus o použití třech kol na zadní ose,jedno bylo uprostřed v rámu.V té době se experimentovalo i v zahraničí.Zkoušely se motokáry se zdvojenými předními koly (stejně jako známá "šestikolka" Tyrell v F1) i zadními koly.Všechny podobné konstrukce byly,stejně jako ve formuli jedna,zakázány
I přez to,že motory typu ˇCZ 125/984 se vyráběly zhruba od roku 1970,do motokárového sportu se dostaly v malém množství až v roce 1971 nebo 1972.Tyto,z dnešního pohledu už moderní motokáry,měly motor uložen většinou na levé straně (snad po vzoru anglických motokár) a ze začátku jezdily stále na malých bantamech.Vzhledem k výkonu motoru kolem 20 koní a stále větší potřebě lepší přilnavosti pneumatik se postupně bantamy začaly,v průběhu první poloviny sedmdesátých let,nahrazovat novými pneumatikami Barum specielně vyrobenými pro motokáry.Vycházely rozměrově z malých bantamů takže byly určeny stále na čtyřpalcové disky.Běhoun už ale nebyl kulatý jako na bantamu,ale klasicky rovný jako na dnešních pneumatikách pro motokáry.Na rozdíl od dnešních pneumatik byly úzké a směs gumy na běhounu byly údajně stejná jako na pneumatikách pro auta.Montovaly se na dělený disk a používala se duše.
Postupně se  ve větší míře začalo s úpravami motorů.Ladil se stávající systém rozvodu pístem aby lépe vyhovoval použití v motokáře a některé motory se už v té době přestavovaly na rozvod rotačním šoupátkem.Nesymetrické časování sání umožˇnovalo dosažení větších otáček i výkonu.
Přez všechny nedostatky byly ale nové pneumatiky velkým pokrokem v motokárovém sportu u nás a ve spojení s novými motory ˇCZ byly v té době téměř konkurenceschopné zahraničním motokárám.

 

                                      

                                      

 

 

V mistrovství republiky se v polovině sedmdesátých lez závodilo na velmi vysoké úrovni.Bylo možná i konfrontace se světovou technikou třeba na GP Sigma v Olomouci.Tento závod se jel poprvé v roce 1973 a v roce 1978 tam naši reprezentatnti získali na mokré trati z prvních deseti míst osm.
Postupem času pětirychlostní motory,i přez velkou snahu a četné úpravy,začaly ztrácet krok ve srovnání se světovou konkurencí. V zahraničí  motocrossové motory upravovaly profesionální ladičské firmy a nebo se používaly motory vyrobené přímo do motokár (Rotax,Asco,Yasch,KZH,Pavesi a další).
Koncem sedmdesátých let jsme drželi krok se zahraniční konkurencí jen díky šikovnosti "zlatých českých ručiček" protože ˇCZ stále vyráběla v té době už poměrně zastaralý motor ˇCZ 125/996 vycházející z zypu 984 a nový šestirychlostní měla pouze pro potřebu svého závodního týmu a reprezentaci.
V roce 1978 se konečně začal seriově vyrábět kompletně nový typ ˇCZ 125/511.Jednalo se o motor relativně moderní konstrukce se šesti rychlostními stupni,který měl výkon kolem 24 koní.Do motokárového sportu se motor dostal možná  v průběhu roku 1979 ale spíš až v roce 1980.Motor to byl relativně výkonný,ale v začátcích měl poměrně dost chyb a poruch.Možná taky proto že konstrukce byla,na rozdíl od starého pětirychlostního motoru,poměrně subtilní.Zvlᚡt vložka válce byla dost poddimenzovaná a to s nevhodně tvarovaným výfukovým oknem přinášelo obrovské problémy.Na rozdíl od motocrossu motor v motokáře pracuje v jiném režimu a je mechanicky i teplotně daleko víc namáhán.To vedlo ke zvýraznění nedostatků,které se v motocrossu až tolik neprojevovaly.

 

                  

 

V té době už byly motokáry u nás uznávány jako velmi technické a náročné odvětví motoristického sportu.I ˇCZ musela uznat,že použití jejích motorů a úspěchy našich reprezentantů jí přinášejí reklamu i v zahraničí.Zřejmě proto se řešilo nahrazení problémového válce  typu 511.Někdy začátkem roku 1980 už ˇCZ vyvíjela nový typ 516 a někteří  motokáristé dostali zřejmě nový válec k odzkoušení.S takovým válcem se stal M.ˇSimák mistrem evropy.Bylo to na GP Sigma v roce 1980.

Začátkem osmdesátých let byla naše špička nucena používat zahraniční motory aby byla schopna držet krok s evropskou konkurencí.Motory ˇCZ byly ve špičkové úpravě sice výkonné,ale chyběla jim spolehlivost.Důvodem bylo zvýšení výkonu oproti motocrossovému motoru téměř o 100%.

Po úspěchu M.ˇSimáka byl motokárový sport u nás ještě populárnější a měli jsme i dost velmi kvalitních jezdců konkurenceschopných i na závodech v zahraničí.I v průběhu osmdesátých let se stály používaly motory ˇCZ,prakticky už jen typy upravené na rozvod rotačním šoupátkem.Souběžně se rozšiřovalo používání zahraničních motokárových speciálů.Kapitola sama pro sebe je vznik"hybridních"motorů.Protože zahraniční motory pro většinu lidí finančně nedostupné (při výdělku zhruba 2500kčs se cena takového motoru pohybovala kolem 50-60000 kčs).Takže pokud se podařilo sehnat od zahraničních závodníků alespoˇn válec namontoval se po úpravě karterů a klikové hřídele na motor ˇCZ.Vznikl tak velmi výkonný motor,s náhradními díly na převodovku spojku atd. celkem dobře dostupnými.Nejčastěji byly používány válce Rotax.Vznikaly tak motory jak se vzduchovým,tak s vodním chlazením.

Motory ˇCZ byly postupně,ve druhé polovině osmdesátých let,vytlačeny zahraničními.I v Mistrovství republiky se používaly dál,ale  jen ve třídě C2 kde bylo povoleno jen vzduchové chlazení.Zahraniční motory byly v té době převážně chlazeny vodou a měly převahu ve třídě C1.
Od roku 1986 se jela třída FC kde se používalo vodní chlazení a třída ˇCZ kde se používalo jak vzduchové tak vodní chlazení.Tak se mistrovství republiky jelo až do roku 1992,kdy třída ˇCZ končí a dál se jede jen FC 125,FA,ICA-J apod.